Vlastivědou našeho kraje se dlouhá léta zabýval učitel těchonínské školy Antonín Špinler (1916-1999). Napsal pět knih pověstí, pohádek, ale také povídek o zajímavých obyvatelích u nás i v okolí: "O bílé lišce; Lidé od Orlice I, II; Na Modrou stranu, pašeráci!; Pod Suchým vrchem. Na Antonína Špinlera vzpomínají jeho žáci jako na výborného pedagoga, který jim dal nejen základy vzdělání, ale učil je také lásce k rodnému kraji a přírodě. Přál si, aby pro jeho žáky nebylo slovo domov prázdným slovem. Láska k němu podle něj prochází rukama a rozumem – pak teprve se usídlí v srdci.
To rukama znamenalo například sázet stromky, pomáhat udržovat pořádek, osazovat ve vsi záhonky květinami a pečovat o ně, sbírat kamení na poli, sušit léčivé byliny, krmit zvěř atd.Rozumem – nebýt lhostejný, znát minulost, pověsti, obohacovat vědomosti o kraji, poznávat přírodu, účelnost lidových staveb apod. Do srdce se nám pak vtiskne úcta k lidem, jejich práci, památkám, přírodě, mateřské řeči i umění.
Antonín Špinler napsal pedagogické čtení Jak učím děti lásce k přírodě, které postoupilo do ústředního kola. Mnoho let také tvořil jednu stranu pro mladé přátele přírody v časopise Myslivost.
(převzato z almanachu 100 let školy)