Masopust 2008

Náš masopust se vydařil

            V sobotu 2. února bych nejradši sledovala naši obec z ptačí perspektivy. Letecké snímky by asi byly velmi zajímavé. Ráno po deváté hodině se skupinky barevných lidiček (někdy i samotná figurka) pohybovaly z různých koutů Těchonína směrem k hasičské zbrojnici. Tam se také pomalu shromažďovala čtyři koňská spřežení. Prostě – nastalo velké barevné hemžení. Určitě by všichni rádi viděli fotografie z letadla, dokonce by se jim líbil i let nad vesnicí, jenže nejhezčí na masopustu je setkávání se s lidmi, což bychom těžko oželeli. Už jen pohled na každou přicházející maškaru vyvolává smích. Z těch tradičních přišly některé v několika vydáních a různého věku – medvědi (jeden přespolní ze Sobkovic) a medvídci s medvědáři, cikánky, střapáci (vostřižci), slamáci, babky, kominíci, policajti v různých uniformách, strašidla i strašidýlka, hrbatá ježibaba s ježidětičkami, čapí ženy, lesní víly atd. Žid, ponocný, smrtka, kat byli letos sami, ale přibyli hejkal, babka kořenářka a zelený mužík.

Nechyběli muzikanti (z Králík pan Koukol se dvěma přáteli z Písařova a místní harmonikářka Eva) a zpívat musel každý; nějaký trochu falešný hlásek se v tom počtu ztratil. Letos jsme ale objevili několik sytých mužských hlasů. Masopustní písničky, ty jsme si zopakovali čtrnáct dní předem. S koňmi nám vypomohli pan Faltus ze Studeného, páni Moravec a Černohous z Jamného nad Orlicí, jedno spřežení přivedl pan Leicht z Těchonína.

Počasí nám kupodivu přálo. Nebyl tak krásný den, jaký nás provázel loni, ale nezuřila vánice, vítr se uklidnil a netrápil nás ani déšť.Maškarní průvod se vydal v půl desáté známou trasou po vesnici. Vozy byly úplně obsazené a hudba, zpěv a halas se nesly daleko před námi i za námi. Snažili jsme se zastavit u každého domu a jejich obyvatele rozveselit a pobavit masopustními taškařicemi. Těchonínští pro nás měli vždycky připraveno něco na zub, ale letos se prostě překonali! Laskavý čtenář ať odpustí, ale o pár dobrotách se přece zmínit musím. Když jsme u nás obnovili masopustní tradici (v Těchoníně se držela ještě v 60. letech minulého století), voňavé kobližky jsme obdivovali u tří hospodyněk. Letos je zkusily smažit i další a povedly se, dokonce jsme ochutnali i ty z tvarohového těsta. Každý, kdo by se snažil okusit po jedné z nabízených sladkostí, asi by vydržel jen čtvrt cesty. Návštěvníci z okolních vesnic, jimž jsme nabídli něco na zub, chválili um našich kuchařek. Co kuchařek, přímo cukrářek! Nadýchané kobližky, piškotové buchtičky s různými náplněmi a zdobením, bábovky, koláče české, moravské, s meruňkou navrchu, koláčky svatební, trubičky, věnečky, sněhoví šneci a další cukroví – jen se oči smály! Dokonce nám ještě připravily krabice s tím vším na sál. Děti byly celé ulepené od pamlsků, bonbonů a čokolád. Jenže kromě těch úžasných sladkostí nás hostili (i muži) „slanostmi i kyselostmi.“ Co v nás zmizelo chlebíčků, jednohubek, uzeného, klobásek, sekané, pečeného vepřového, okurek, dokonce se objevil boršč a na konci Celného tradiční prüherovská dršťková polévka. A co jsme vypili? Spoustu čaje na zahřátí hlavně děti, minerálky … ale ovšem, na zdraví jsme připíjeli hojně! To se přece musí – a také aby nám v té zimě vydržely hlasivky. Poslední delší posezení a pohoštění (také již tradiční) u bývalého starosty J. Junka nás vzkřísilo hlavně kávou a tanečkem. To byste neřekli, kolik maškar se vejde do celkem malé kuchyně! Jenom koně museli zůstat venku. Pak ještě pár chalup, naši policajti uložili pokuty některým projíždějícím šoférům a koně nás dovezli až na konečnou.

Trochu jsme vylepšili svůj vzhled a hurá na sál, který se brzy zaplnil dospělými i dětmi. Kuřáci museli sedět v hospůdce. Dospělí a dospělé maškary vydrželi do druhé hodiny ranní. Únava se po cestě Těchonínem a Celným nedostavila. Určitě nejen proto, jak nás naši občané nachystali na půst, ale i proto, jak nás vřele a s dobrou náladou přijali. Byli jsme prostě šťastní a doufáme, že trochu veselí jsme roznesli po vsi i my.

Chci se ještě zmínit o příkladu masopustní obětavosti: Paní Hilda Urbanová je vyhlášená svými makovými kobližkami. Letos si řekla, že by o masopustu chtěla chodit s námi. Nemohla nás ovšem ošidit o své dobroty – vstala tedy ve tři hodiny ráno, zadělala, usmažila, chvíli nám i rozdávala. Pak ji zastoupil manžel a za malý okamžik vyběhl z jejich chalupy Krakonoš (nebo Rampušák), ale všichni se shodli na tom, že se paní Hilda převlékla za manžela myslivce. Snad mi odpustí, když sdělím, že není z těch nejmladších; elán, humor a smích by jí ale mohli závidět mnohem později narození.

Jsme rádi, že se masopust vydařil. Organizační zásluhy má hlavně naše paní starostka Hana Jentschková, ale v průvodu se snažili všichni. Na závěr chci poděkovat všem Těchonínským a Celenským, moc jste nás potěšili.