Masopust 2010

Jemine, domine, masopust pomine,

jemine, domine, masopust pryč!

Tak jsme se v Těchoníně připravovali – a opravdu je masopust pryč, jako když práskneš bičem. U nás jsme si ho opět po roce pořádně užili. Maškarní průvod se jako vždy vydal od hasičské zbrojnice vzhůru do Hluchova a zpět až skoro k poslední chalupě na Celném. Odtud zase nazpátek k hostinci U Slávy. Každý rok chválím naše kuchařky (někdy skoro cukrářky), jak pro nás nachystaly nepřeberné množství dobrot – od sladkých po masité. Těžko srovnávat, ale zdá se nám, že nás rozmazlují víc a víc. A představte si, že kobližky, koláčky, buchtičky atd. bývají někdy ještě teplé! V kolik hodin se musí vstávat, aby byly hotové? U nás už mají maškary v paměti, kde se vždy objeví ty vynikající koblihy (letos opět přibyly další kobližkářky – p. V. Jentschková, p. Ponocná, p. Lorencová, ...), ale čekaly na nás i další kulinářské zvláštnosti ... To jen slyšíte: „Tam bude domácí uzené, tam pečeně, tam koláčky ...“ Vyslechla jsem i rozhovor dvou dětí:” Víš, všude něco dostaneš, jede se až na konec Celnýho a tam je ta dobrá polévka – ta – nevím, jak se jmenuje ...“ Jistě, zase tam čekala Prüherova dršťkovka. Na to, že je Celné tak malé, je pro nás nachystáno ve spoustě stavení. Skoro na závěr se maškary i muzikanti „nacpou“ do světnice u bývalého starosty Junka. Pak už se vracíme na sál a koňské potahy domů. Letos jsme měli dvě spřežení z Jamného (p. Moravec, p. Černohous sepřahal s p. Šulcem), muzikanty z Králík (p. Koukol a spol.) vezl Čenda Faltus ze Studeného, těchonínský Honza Leicht jezdil s bryčkou. A my, maškary? Snažily jsme se přinést do vsi radost a smích. Zpívaly jsme, rachotily, výskaly, tancovaly, stihly i prohodit pár slov. Počasí nám přálo, a tak se náš bujarý zpěv nesl údolím Těchonína i Celného. Pokud si někdo všiml, přibyly i nové masky. Paní Prüherová našila z červeného sametu (z OÚ, kde se již nepoužíval) uniformu bubeníka (jeho dcerce ušila stejnou babička), úžasný farářský ornát – nová maska slavila úspěch, ještě také pelerinky – třeba pro cikánku. Snad nám čtenář odpustí, ale k masopustu patří i nápoje. Přiznáme se, že naše hlasivky občas potřebovaly promazat. Tady nás Těchonínští i Celenští nešetřili. A nepřipijte si na zdraví! Rozšířila se však i další promyšlená pohostinnost. Před některými domky stály stoly s hrnci plnými teplého čaje, popř. grogu a kávy. Tak právě tohle jsme všichni rádi využili! Chtěla bych poděkovat jmenovitě všem těm, kdo nás s otevřeným srdcem vítají, ale na to by v Novém Králicku nebyl prostor. Věřte, že všechny maškary vás mají rády a děkují vám za vaši pohostinnost a vřelost. Zároveň se omlouvám, pokud náš průvod někam nezašel, asi se tu podepsala únava. Pro příště neváhejte a mávejte – dorazíme k vám! Děkujeme také našim přespolním maškarám – věrnému medvědovi ze Sobkovic, bubeníkovi a bubeníčkovi z Jablonného nad Orlicí a dalším. Naší harmonikářce Evě, muzikantům z Králík i hostům, kteří nás provázeli a podporovali.

Večer po masopustu si vždycky promítám v hlavě všechna setkání a hovory. Vidím milé úsměvy žen i mužů. A teď nám záviďte – tvrdím, že všechna setkání byla upřímná. Ti, co se s námi přivítali, nás určitě čekali rádi. Doufáme, že se za rok zase ve zdraví sejdeme!